It has become evident that the term Neolithic needs to be expanded to encompass the historical period during which human societies began, in various ways, to break away from a dependence on the products of natural evolution. This change was without doubt due to climatic oscillations which, over several centuries, disrupted the steady life of Palaeolithic hunters. New findings have shattered the unified notion of what was previously termed the Neolithic into a series of regionally and chronologically specific complexes. the first step is to redefine the terms ‘western’ and ‘eastern’ Neolithic according to the different developments that led to the emergence of pottery.

Je zřejmé, že pojem „neolit“ by měl být rozšířen tak, aby pojal tu část minulosti, během níž se lidská společenství začala různými způsoby odklánět od závislosti na produktech přirozeného vývoje. Tato změna nepochybně nastala díky klimatickým oscilacím, které v průběhu několika staletí narušovaly ustálený život paleolitických lovců. Nové nálezy otřásly jednotným pohledem na termín „neolit“ a rozbily jej na řadu specifických regionálních a chronologických komplexů. Prvním krokem je nové vymezení pojmů „západní“ a „východní“ neolit na základě odlišných mechanismů, které vedly ke vzniku keramiky.

Předmětem článku je zpracování a genetická analýza dvou hromadných hrobů únětické kultury (z Roudnice nad Labem a z Chleb) a jejich možná interpretace. Oba hroby lze zařadit do staršího období únětické kultury a z běžného rámce jejího pohřebního ritu vybočují především velkým počtem identifikovaných pohřbených jedinců (18 a 15–18). Celkem 15 jedinců z obou hrobů bylo podrobeno analýze DNA (u 14 úspěšné) a její výsledky byly konfrontovány s možnou interpretací tohoto typu hrobů jako rodinných hrobek. Na základě výsledků analýzy DNA a identifikovaných příbuzenských vazeb se však ukázalo, že ani v jednom z případů nenáleželi pohřbení jedinci pouze k jedné biologické rodině.

The subject of the article is the processing and genetic analysis of two mass graves of the Únětice culture from Roudnice nad Labem and Chleby and their possible interpretation. Both graves date to the early period of the Únětice culture and they deviate from the typical framework of this period’s burial rite primarily in the large number of identified buried individuals (18 and 15–18). a combined total of 15 individuals from both graves were subjected to DNA analysis (14 successfully) and the results were evaluated in the context of these graves possibly representing family tombs. However, based on the results of DNA analyses and identified biological kinship relationships, it was shown that in neither tomb did the buried individuals belong to a single biological family.

Článek shrnuje poznatky o hradištích z přelomu starší a střední doby bronzové v jižních Čechách, kterých bylo dosaženo moderními výzkumy, geofyzikálními průzkumy a detektorovými prospekcemi v letech 2013–2020. Za jistá hradiště lze označit pouze lokality s moderně prozkoumaným a jistě datovaným opevněním. Jsou jimi Kostelec, Vrcovice, Skočice a Všemyslice – Kozí vrch. Dále je z regionu známo ještě dalších 22 potencionálních hradišť. Rozborem archeologických nálezů a získaných radiokarbonových dat byly definovány dvě fáze budování hradišť – sklonek starší doby bronzové (Br A2/B1) a počátek střední doby bronzové (Br B1). Modelací radiokarbonových dat je horizont vymezen intervalem 1800/1730–1490/1440 př. Kr., přechod mezi fázemi nastal mezi léty 1670–1610 př. Kr. Rozšířila se pramenná základna pro výzkum metalurgické činnosti, ale také vojenství. Opevnění se skládalo vždy z hradby, obvykle kamenné konstrukce s dřevěnou armaturou, která byla v základu široká kolem 6 m a její rekonstruovaná výška přesahovala 3 m. Hradba takřka vždy zanikla požárem. Opevněný prostor se pohyboval do 1 ha. Podařilo se doložit budování sídlištních teras. Byly pořízeny prameny k rekonstrukci původního přírodního prostředí a subsistence tehdejších populací.

The work summarises knowledge of hillforts from the period between the Early and Middle Bronze Age in south Bohemia that were subjected to modern excavations, geophysical survey and metal detector prospection in the years 2013–2020. Only sites where the fortification has been modernly investigated and surely dated can be designated as hillforts with certainty, i.e., Kostelec, Vrcovice, Skočice and Všemyslice – Kozí vrch, while another 22 potential hillforts are known from the region. An analysis of the archaeological finds and obtained radiocarbon dates was used to define two phases in the construction of hillforts – the end of the Early Bronze Age (Br A2/B1) and the beginning of the Middle Bronze Age (Br B1). Based on the modelling of radiocarbon dates, the horizon is defined by the interval 1800/1730–1490/1440 BC, and the transition between phases occurred in 1670–1610 BC. the source base of metallurgical activity and the military expanded. the fortifications were always composed of wall, typically a stone construction with wooden elements, around 6 m wide at the base and a reconstructed height of over 3 m. the walls were nearly always destroyed by fire. the enclosed fortified area was up to 1 ha. the construction of settlement terraces was documented. Sources were acquired for a reconstruction of the original natural environment and subsistence of the population at the time.

Předkládaný příspěvek poskytuje základní přehled archeologických nálezů skel renesančního tvarosloví ze 2. poloviny 16. až 1. poloviny 17. století z Opavy a analyzuje je v kontextu Slezska a severní Moravy, ale i v širším kontextu zemí Koruny české. Materiálovou základnu práce tvoří sklo z deseti lokalit nacházejících se především v historickém centru města. Většina materiálu pochází z výzkumů Národního památkového ústavu, ÚOP v Ostravě, realizovaných v průběhu uplynulých 60 let, méně ze sbírek Slezského zemského muzea. Příspěvek nepředstavuje pouze typologickou analýzu materiálu, ale zkoumá také chemické složení vybraných vzorků skel za účelem identifikace výrobních okruhů a obchodních vazeb. Přestože obecné vývojové tendence jsou v českých zemích stejné, na základě materiálu z Opavy lze postihnout mírně odlišný vývoj v porovnání s moravskými a českými městy.

The article provides a basic overview of archaeological finds of Renaissance glasses from the second half of the 16th to the first half of the 17th century from Opava and analyses them in the context of Silesia and north Moravia as well as in the broader context of the Lands of the Bohemian Crown. the article works with glass from ten sites located primarily in the historical centre of the town. Most of this material comes from excavations conducted by the Ostrava branch of the National Heritage Institute over the past 60 years, to a lesser extent artefacts from the collections of the Silesian Museum. in addition to a typological analysis of artefacts, the essay also investigates the chemical composition of selected glass samples in order to identify production circles and trade connections. Although general development trends are the same throughout the Czech lands, the material from Opava makes it possible to distinguish slightly different development in comparison with Moravian and Bohemian towns.

In this paper we want to present how data acquired in the 25 years long period during aerial archaeological survey – carried out by the Prague Institute of Archaeology, Czech Academy of Sciences – of buried sites seasonally displayed through cropmarks have recently been processed in order to become a type of document of the same value as the documents produced by means of archaeological excavation, i.e. large scale maps and plans of the detected and photographed crop-marked sites. a principal attention is given to the application of modern methods of 3D modelling. Representative examples are gradually selected from several hundred archaeological sites hidden beneath the earth’s surface and seasonally visible through ‘vegetation/crop marks’ in order to document the potential of such marks to get an idea of the layout of detected sites (individual features as well as complex settlement areas). a ‘flight’ over a virtual prehistoric or historical landscape in the form of animated video clips can then present in an attractive way, especially to the general public, the characteristic features of the past landscape.

V této práci přinášíme informace o tom, jakým způsobem jsou v současnosti zpracovávána data získaná během 25 let trvajícího letecko-archeologického průzkumu, dlouhodobého výzkumného programu, uskutečňovaného v pražském Archeologickém ústavu AV ČR. Heuristická fáze programu byla založena na identifikaci a fotoletecké dokumentaci pod povrchem terénu ukrytých objektů/lokalit, které jsou za příhodných podmínek zviditelňované prostřednictvím vegetačních příznaků. v posledních letech probíhá zpracování získaných dat do podoby stejného druhu dokumentů, které jsou pořizovány během terénních výzkumů odkryvem – tedy map velkého měřítka a plánů lokalit objevených výše uvedeným způsobem. Velký význam má v tomto procesu aplikace moderních postupů tvorby 3D modelů. z několika set archeologických lokalit jsou postupně vybírány příklady, na nichž lze dokumentovat potenciál vegetačních příznaků pro získání představy o půdorysu detekovaných lokalit. „Průletem“ nad virtuální krajinou formou animovaných klipů lze zejména široké veřejnosti přiblížit charakteristické rysy pravěké či středověké krajiny.