Hlavním cílem textu je prezentace poznatků o nově nalezených lokalitách v horském prostředí Šumavy. Během terénní části výzkumu v letech 2011–2019 bylo zjištěno 30 nových nalezišť, které je možné chronologicky zařadit do období pozdního paleolitu a mezolitu. Výzkum pravěkého osídlení horských oblastí Čech zůstával dlouho opomíjeným tématem. Přítomnost lovců-sběračů v horách v mezolitu dokládaly ojedinělé nálezy z Krušných hor a mnohem početnější z jihočeské části Šumavy. Tato studie prezentuje výsledky výzkumu, který probíhal ve třech vytipovaných oblastech, a to v povodí Roklanského potoka, horní Vltavy a Křemelné. Ukazuje se, že síť lokalit je v tomto prostoru poměrně hustá. Vzácně jsou doložena místa s pozůstatky intaktních situací, avšak chronologické zařazení většiny nalezišť se opírá pouze o různě početné soubory štípané industrie. Vzhledem ke zlomkovitosti získaného materiálu věnujeme prostor diskusi nad tím, do jaké míry je možné výsledky prospekce zasadit do širšího kontextu středoevropského mezolitického osídlení a předkládáme další úvahy o hustotě, charakteru a struktuře osídlení středoevropských pohoří.

The main objective of the article is to present knowledge of newly discovered sites in the mountainous environment of Šumava (Bohemian Forest). The fieldwork in 2011–2019 identified a total of 30 new sites that can be dated to the Late Palaeolithic and Mesolithic periods. The research of prehistoric settlement of the mountainous regions of Bohemia remained a neglected topic for many years. The presence of hunters-gatherers in the mountains in the Mesolithic was documented by isolated finds from the Ore Mountains and a far greater number from Šumava in south Bohemia. This study presents the result of research conducted in three identified locations: in the floodplains of the Roklanský Stream, the Upper Vltava (Moldau) and the Křemelná Stream. The article documents that the network of sites in this space is relatively dense. Although remnants of intact situations are documented in rare cases, the dating of the majority of sites is based solely on lithic assemblages of varying size. Due to the fragmented condition of the obtained material, we discuss the extent to which it is possible to set the survey results in the broader context of central European Mesolithic settlement and present additional thoughts on the density, character and structure of the settlement of central European mountain ranges.

Some of the most extraordinary finds from the Early Neolithic period are wooden wells. These constructions permit unusual insights into Neolithic settlements, their subsistence and environment, as well as into the surrounding landscape. Recent excavation of a Neolithic settlement at Uničov in central Moravia, Czech Republic, yielded the discovery of a wooden well with a sediment infill from the beginning of the Neolithic period and allowed to study an array of topics by a multi-proxy approach using a set of complementary methods. Our study of the wooden lining demonstrates the carpeting skills of the first farmers, required also for building so-called ‘longhouses’. By comparing dendrochronological and radiocarbon dating, we estimated the time span of the well’s existence. The construction was used repeatedly over a longer time and was finally filled in intentionally. Studies of the well’s infill shed light on its usage and decline, providing a great proxy for the study of living dynamics and handling of waste in a Neolithic village. The environmental record extracted from botanical residues indicates that the immediate surroundings of the settlement were covered by an open-canopy woodland with a dominance of oak and hazel, and a large proportion of open habitats, whereas the surrounding landscape was not noticeably affected by humans.

Jedním z nejpozoruhodnějších nálezů ze starého neolitu jsou studny s dřevěnou konstrukcí. Tyto objekty umožňují neobvyklý vhled do neolitických osad, na strategie obživy a prostředí, jakož i na okolní krajinu. Nedávný výzkum neolitického sídliště v Uničově na střední Moravě v České republice přinesl objev dřevěné studny s výplní z počátku neolitu a umožnil studovat toto téma multi-proxy přístupem za použití sady metod. Prezentovaná studie o dřevěné konstrukci demonstruje tesařské dovednosti prvních zemědělců, potřebné také pro stavbu tzv. dlouhých domů. Porovnáním dendrochronologických a radiokarbonových dat jsme odhadli časové rozpětí existence studny. Objekt byl používán opakovaně po delší dobu a nakonec byl záměrně zaplněn. Studie výplně studny osvětlily její využití a zánik, což je skvělým prostředkem pro studium dynamiky života a nakládání s odpady v neolitické osadě. Z environmentálního záznamu získaného z botanických zbytků vyplývá, že bezprostřední okolí osady bylo pokryto lesem s otevřeným zápojem s dominancí dubu a lísky a velkým podílem otevřených stanovišť, zatímco okolní krajina nebyla lidmi znatelně ovlivněna.

The aim of this paper is to provide an overview of current knowledge concerning the late La Tene chronology in Bohemia and Moravia during the LT C2–D2 phases (150–0 BC) with an emphasis on developments in the latter stages of the La Tene occupation of the Middle Danube zone (LT D1b – LT D2). During the first century BC, specifically from the 70s and 60s BC onwards, a succession of events caused a rapid chain of reactions that resulted in the abandonment of the oppida and the replacement of the La Tene population in Bohemia by incomers of Germanic origin on the one hand, and a final rapid rise of the La Tene elites in the Middle Danube zone on the other. These processes are accompanied by a distinctive material culture of both local and external origin (Mediterranean and Germanic) and these objects tell us much about the society and its socio-economic strategies, distribution patterns and long-distance communication. The article does not aim to provide a historical account of the events that took place around the second half of the first century BC, such as Ceasar’s military campaigns against the Helvetians and in Gaul, the supposed participation of the Boii in these events, and the demise of the Celtic occupation of the Bratislava oppidum as a result of the (supposed) devastating incursion by the Dacians under the leadership of Burebista. The objective is to summarise what is known about the chronology of this turbulent period of the first century BC and to offer an archaeological overview of the developments of material culture in the Middle Danube zone.

Cílem tohoto příspěvku je zhodnotit současné znalosti o pozdně latenské chronologii v Čechách a na Moravě ve fázích LT C2–D2 (150–0 př. n. l.). Důraz je kladen především na vývoj v posledních fázích latenského osídlení ve střední Evropě (LT D1b – LT D2), tedy zhruba mezi lety 80–30 př. n. l., kdy historické události způsobily odlišný vývoj v Čecháh, na Moravě a ve středním Podunají reprezentovaném především oppidem v Bratislavě. Pravděpodobně poměrně rychlý sled dnes neznamých historických událostí vyústil v opuštění oppid v Čechách na jedné straně a vzestup pozdně latenských elit v Podunají na straně druhé. Tyto procesy a události jsou doprovázený výraznou materiální kulturou domácího i cizího původu (středomořského a germánského), která sděluje mnohé o společnosti, ekonomických vztazích, distribučních strategiích a kontaktech na velké vzdálenosti. Záměrem článku ovšem není diskutovat historické udalosti, jako Caesarovy vojenské výpravy, předpokládaná účast Bojů v těchto událostech a zánik latenského osídlení bratislavského oppida, které se odehrály kolem druhé poloviny prvního století před našim letopočtem. Cílem příspěvku je shrnout, co je a není znamo o tomto období z archeologických pramenů a nabídnout ucelený přehled vývoje hmotné kultury ve středním Podunají.

V roce 2016 byla v k. u. Boršov (okr. Svitavy, Pardubicky kraj, Česka republika) dokumentována archeologická situace, jež vydala přes 70 kusů kovových předmětů rozptylených většinou na ploše 5 x 2 m. Byla objevena pomocí detektorů kovů v jinak neosídleném prostoru v blízkosti zaniklých cest překonávajících zde prudký terénní zlom. Koncentrace nalezů byla lokalizována ve svažitém terénu mezi dvěma nevýraznými vodotečemi. Kolekci tvoří zejména zlomky záměrně rozbitých předmětů ze slitiny mědi, výlitky ústí odlevacích kanálků, slitky, ale i řemeslne nástroje, mince, fragment bronzového kadlubu, časti spon aj. Soubor pochází z konce markomanských válek či z doby těsně po nich a vykazuje úzký vztah ke zpracování neželezných kovů. Nechybí ani starožitnosti, zejmena v podobě latenské opaskové zápony.
An archaeological situation documented in 2016 in the cadastral territory of Boršov (Svitavy district, Pardubice Region, Czech Republic) contained more than 70 metal artefacts scattered mostly over an area of 5 x 2 m. The finds were made with the use of metal detectors in an otherwise unsettled space in close proximity to defunct roads crossing a sharp local terrain fault. The finds were concentrated on hilly terrain between two slight watercourses. The collection is composed mainly of fragments of intentionally broken artefacts made from a copper alloy, castings of the mouth of casting channels, ingots, as well as craft tools, coins, a fragment of a bronze mould, fibula parts, etc. The assemblage dates to the end of the Marcomannic Wars or the period immediately following them and documents a close relationship with the processing of non-ferrous metals. The assemblage also contains antiques, especially in the form of a La Tene belt hook.

Středočeská lokalita typu hradiště v Tismicích patří k největším (20–22 ha) v Čechách ze starší až střední doby hradištní (8.–9. stol.) a je dlouhodobě zkoumána pomocí nedestruktivních metod. Studie předkládá jak výsledky kompletního geofyzikálního měření lokality, tak výsledky malé sondáže z roku 2013. Zaměřuje se na rozbor ozdob z barevných kovů (cca 170 ks, převážně ozdoby opasku a koňského postroje) a analyzuje doklady řemeslné produkce – šperkařství, kovotepectví a kovolitectví (ingoty, polotovary). Přináší nejstarší doklady o práci se zlatem v raně středověkých Čechách (výzkum z roku 2018) a také přírodovědná radiokarbonová a magnetická absolutní data, která doplňují datování na základě karolínské mince a importů. Vnitřně členěné hradiště bylo sídlem elity (pozlacené ozdoby, ostruhy, mince) a kratší dobu plnilo úlohu nadregionálního centra, které nejen přijímá a přerozděluje, ale i produkuje předměty statutárního významu (ozdoby opasku a koňského postroje, přívěsky, ostruhy). Vícefázové raně středověké osídlení i opevnění spadá podle dat 14C do období od poslední třetiny 8. století až po konec 9. století. Detailní zhodnocení stratigrafií bude dalším krokem k všestranné interpretaci této lokality.

The central Bohemian hillfort-type site in Tismice is one of the largest (20–22 ha) in Bohemia from the Early to Middle Hillfort period (8th–9th century) and has been studied for years using non-destructive methods. The study, which presents the results of the complete geophysical survey of the site as well as the results of small-scale trenching from 2013, is focussed on an analysis of non-ferrous metal ornaments (c. 170 pcs., mostly belt and horse harness decorations) and analyses of evidence of craft production – jewellery making, metalsmithing and metal casting (ingots, blanks). It presents the earliest evidence of work with gold in early medieval Bohemia (2018 excavation) as well as natural science radiocarbon and magnetic absolute dates, which supplement dating on the basis of Carolingian coin and imports. The internally divided hillfort was an elite residence (gilded ornaments, spurs, coin) and for a short time served as a supra-regional centre that not only received and redistributed but also produced items of statutory importance (belt and horse harness ornaments, pendants, spurs). Radiocarbon dating places the multiphase early medieval settlement and fortifications in the period from the final third of the 8th century until the end of the 9th century. A detailed evaluation of the stratigraphy will be another step towards a comprehensive interpretation of this site.