Zachraňovací výzkum stanice u Stadic provedl Slavomil Vencl již v roce 1987. Na ploše 164 m² se podařilo odkrýt půdorys téměř kompletního tábořiště, datovaného do epigravettienu (GrN-15862: 14280 ± 120 BP). Na rozdíl od gravettienu (pavlovienu) jsou retušované nástroje daleko méně formalizované. Neobvyklá je i disproporční převaha rydel nad škrabadly, které prakticky chybí, ovšem relativně málo je i hrotů a čepelek s otupeným bokem. Většina industrie (97 %) je vyrobena ze severských pazourků, přinášených z glacifluviálních sedimentů v Německu (min. 30 km), dále se vyskytují slínovce, zkamenělé dřevo, rohovce aj. Fauna se dochovala jen zčásti a tvořily ji výhradně chladnomilné druhy s převahou mamutů. Nejzajímavějšími strukturami jsou jamky se štípanou industrií nebo s kostmi. V jedné jamce se obě složky vyskytly pohromadě, v jiné – na okraji předpokládaného obydlí – byl spolu s kostmi uložen depot okru. Depoty štípané industrie, uložené na několika zcela nenápadných místech, neobsahují žádná perspektivní ádra, využitelné polotovary nebo náročně vyrobené nástroje, ale naopak hodně vytěžených jádrovitých zbytků, zlomků a odpadu. Těžištěm článku jsou proto úvahy, zda tyto depozice, stejně jako jamky s kostmi, mohly soužit jako využitelné zásoby suroviny, příp. masa, nebo zda šlo spíše o depozice komodit s určitou symbolickou hodnotou.

During the rescue excavation conducted by Slavomil Vencl near Stadice in 1987, an almost entire camp dated to the Epigravettian period (GrN-15862: 14280 ± 120 BP) was uncovered over an area of 164 m². Unlike the Gravettian (Pavlovian), retouched tools are far less formalised. Also unusual is the disproportionate predominance of burins over endscrapers, which are practically absent, but there are also relatively few backed points and bladelets. Most of the industry (97%) is made of northern cretaceous flint brought from glacifluvial sediments in Germany (min. 30 km), while marlite, xylolite, chert, and others also occur. The fauna, only partially preserved, consisted exclusively of cold-steppe species, with a predominance of woolly mammoths. The most interesting structures are pits with chipped industry or bones. In one pit, these two components occurred together, in another – on the edge of an assumed dwelling – a deposit of ochre was placed together with the bones. Hoards of chipped industry deposited in several completely inconspicuous places do not contain any promising cores, exploitable blanks or elaborately produced tools; in contrast, they contained many reduced core remnants, fragments and debitage. The main objective of the  article is therefore to consider whether these deposits and the pits with bones could have served as ready reserves of raw material, possibly meat, or whether they were instead a deposition of commodities with a certain symbolic value.

Predložený príspevok sa venuje archeologickému zhodnoteniu a analýze prvkového zloženia depotu medenej industrie z katastra obce Mníchova Lehota (okr. Trenčín) na severozápadnom Slovensku. Obsahuje dve ploché medené sekery a medené dláto. Základná typologicko-chronologická analýza plochých medených sekier zo súboru poukázala na ich spojitosť s juhovýchodoeurópskymi typmi a variantami série Pločnik, Coteana, Gumelniţa, ako aj stredoeurópskymi typmi Stollhof, Strážnice, Kalinowice Dolne a sekerami III. skupiny J. Říhovského. Štatistické vyhodnotenie základných morfometrických parametrov artefaktov metódou analýzy hlavných komponentov (PCA) naznačuje ich príslušnosť k stredoeurópskym tvarom. Samostatnú časť predstavuje prvková analýza medených artefaktov metódami hmotnostnej spektrometrie s indukčne viazanou plazmou (ICP-MS) a röntgenovej fluorescenčnej spektrometrie (XRF). Na základe štatistického vyhodnotenia prvkových analýz autori stanovili pôvod medenej suroviny prevažne v antimónovej medi. Pozornosť venujú aj jej rozšíreniu v strednej Európe a možnému pôvodu ložiska medenej suroviny.

Hoard of Copper Artefacts from Mníchova Lehota (Distr. Trenčín). Contribution to the Issue and Distribution of the Antimony Copper of Nógrádmarcal Type in the Early Copper Age. Submitted paper deals with the archaeological evaluation and elemental analysis of a collection of copper industry from the cadastre of municipality Mníchova Lehota (distr. Trenčín) in the north-west Slovakia. The hoard consists of two flat copper axes and a copper chisel. The basic typological-chronological analysis of the flat copper axes showed their connection with the Southeast European types and varieties of the series Pločnik, Coteana, Gumelniţa, as well as Central European types Stollhof, Strážnice, Kalinowice Dolne and axes of the group III of J. Říhovský. Statistical evaluation of basic morphometric parameters of the artefacts by means of principal component analysis (PCA) suggests that the objects from the hoard from Mníchova Lehota belong to the Central European shapes. Separate issue is the elemental analysis of the copper artefacts by means of inductively coupled plasma – mass spectrometry (ICP-MS) and X-ray fluorescence spectroscopy (XRF). On the basis of the statistical evaluation of the elemental analyses the authors set the origin of the copper material mainly in the antimonic copper. They pay attention to its distribution in the area of Central Europe and possible location of the copper material deposit.

Předmětem stati je tzv. skupinové pohřebiště únětické kultury starší doby bronzové prozkoumané v roce 2014 v Lovosicích (okr. Litoměřice, SZ Čechy) datované do 2021–1751 BC, což odpovídá datům mladšího období únětické kultury ostatních oblasti Čech (Mouchův předklasický a klasicky stupeň). Pohřebiště charakterizují kamenné a zřejmě i dřevěné konstrukce, vícečetné pohřby a výhradní přítomnost miniaturních nádobek. V populaci převažovali staří dospělí jedinci s odpovídajícími degenerativně produktivními změnami, zjištěni byli pouze dva nedospělí. Epigenetické znaky na kostrách svědčící o určitém stupni příbuzenských vazeb mezi zesnulými byly doloženy na skupinovém pohřebišti i mimo něj. Díky novým výzkumům byla detailněji rozpoznaná prostorová struktura funerálních areálů, kterou vedle velkých pohřebišť (typu Liběšovice, Březno u Loun, Velké Žernoseky) tvoři skupinová pohřebiště s 10–20 hroby, malé skupinky hrobů a solitérně umístěné hroby. Její častou součásti byla i soudobá sídliště umístěná buď v blízkosti pohřebišť, nebo jako v případě Lovosic uprostřed funerálních areálů. Prostorová distribuce exogenních předmětů (jantarové korále, zlaté ozdoby, silicitové dýky) poukazuje na možnost, že v SZ Čechách existovala ve starší době bronzové etablovaná síť dálkových komunikaci. Jeden z možných uzlových bodů napojený na systém dálkového obchodu mohl ležet v dolním Poohří. Svědčí o tom mimo jine koncentrace pohřebišť s výjimečnými nálezy, sídlišť s doklady metalurgie a největších českých depotů hřiven soustředěných do geograficky vymezeného mikroregionu Lovosicka..

The subject of the article is the “group” Unětice culture cemetery from the Early Bronze Age investigated in 2014 in Lovosice (Litoměřice district, northwest Bohemia). The cemetery’s dating to 2021–1751 BC corresponds to the mature stage of the Unětice culture in other parts of Bohemia (Moucha’s preclassical and classical stages). The cemetery is characterised by stone and apparently even wooden structures, multiple burials and the exclusive presence of miniature vessels. The population was composed primarily of old adults with the corresponding degenerative productive changes; only two non-adults were determined. Epigenetic marks on the skeletons testifying to a certain degree of kinship between the buried individuals were documented at the group cemetery and outside of it. New excavations have provided more detailed information on the spatial structure of burial grounds which, in addition to large cemeteries (of the Liběšovice, Březno near Louny, and Velke Žernoseky type), are composed of cemeteries with 10–20 graves, small groups of graves and solitary graves. These are also frequently accompanied by contemporary settlements located either close to the cemeteries or, as in the case of Lovosice, in the middle of the burial grounds. The spatial distribution of exogenous artefacts (amber beads, gold ornaments, silicite daggers) points to the possibility of the existence of an established network of long-distance routes in northwest Bohemia in the Early Bronze Age. One of the possible nodal points connected to the long-distance exchange system could have been located in the lower Ohře River region. This is documented, among other things, by the concentration of burial grounds with exceptional finds, settlements with evidence of metallurgy and the largest Bohemian hoards of ingots concentrated in the geographically defined microregion of Lovosice.

At a certain point in time, there were two central places in central Moravia: an older unfortified central agglomeration near the present-day village of Němčice nad Hanou and a younger oppidum at Staré Hradisko. Each of this centres had its own approach to raw materials, orientation of the socio-economic contacts, and possibly political focus as well. Němčice, being located at one of the main branches of the Amber Road, connected the Middle Danube area from the Mediterranean to the Adriatic; Staré Hradisko eventually expanded these contacts into a systematic trade network, being under the strong influence of the Bohemian region with links to Bavaria. During the LT C2, in addition to the location of the central place, changes took place in terms of material culture and settlement strategies in the region. This was further accentuated in LT D1 by the shift of settlements towards the west, to the vicinity of the oppidum and, at the same time, vacation of the corridor around the Morava River. In an attempt to chronologically assess the settlement pattern, it became evident how important it is to define, as precisely as possible, the dating of individual sites. This was only possible thanks to the detailed and extensive study of the material available (Čižmář 2018). Thanks to precise dating of settlements and classification based on the new chronology, the seemingly illogical group of settlements in central Moravia revealed a distinct settlement network which, in particular during the period contemporary with the oppidum, allows us to see the significant changes in the number of sites and in the orientation of long-distance contacts that were possibly associated with historical events.

V oblasti střední Moravy a širšího okolí existovaly postupně dvě centrální lokality – starší neopevněná centrální aglomerace u Němčic nad Hanou a mladší oppidum Staré Hradisko. Každé z těchto center bylo ekonomicky a pravděpodobně i politicky orientováno jiným směrem – Němčice spojovala jantarová stezka se středním Podunajím a adriatickou oblastí, Staré Hradisko pak tyto kontakty rozvinulo v systematickou obchodní síť s tím, že bylo patrně silně ovlivněno českým prostředím s vazbou na Bavorsko. Během stupně LT C2, společně se změnou centrálních lokalit, je evidentní také změna hmotných inventářů jakož i sídelní strategie v nejbližším okolí center, která byla nějakou dobu současná. Tyto změny byly později zdůrazněny zejména během fáze LT D1, kdy došlo k větší koncentraci lokalit v západní části sledovaného regionu s prostorovou vazbou na oppidum, a zároveň k uprázdnění koridoru kolem řeky Moravy. Právě při snaze oddělit od sebe sídelní areály příslušející k danému zázemí se ukázalo, jak je důležité definovat co možná nejpřesněji chronologické zařazení jednotlivých lokalit, čehož bylo možné dosáhnout pouze na základě podrobného studia dostupného materiálu (Čižmář 2018). Díky chronologickému rozdělení jednotlivých sídlišť do skupin se z doposud nepřehledného seskupení sídlištních lokalit podařilo rozpoznat strukturu osídlení, na základě které je možné především v pozdní době laténské sledovat jak výrazný úbytek sídlištních poloh, tak i změnu v orientaci dálkových kontaktů a průběhu obchodních tras, které lze pravděpodobně spojovat s historickými událostmi.

The Deutsch Jahrndorf (Burgenland, Austria) hoard was discovered in 1855. It contained Bratislava Celtic coinage – gold denominations and silver tetradrachms of the Biatec group. Altogether, 163 coins have been studied either by autopsy or from their earlier publications; originally however, they were surely more numerous. Although the treasure was discovered south of the Danube, 15 km away from the Bratislava oppidum acropolis, there is no doubt about its direct association with this site. Its contents provide a unique insight into the production of gold denominations, both anepigraphic and with the legends BIATEC or BIAT. Silver tetradrachms of the Biatec group include the majority of known die combinations. The Deutsch Jahrndorf hoard represents a unique source for better understanding the Bratislava coin production. Based on our present state of knowledge of the late La Tene chronology, the hoard was probably concealed in the third quarter of the 1st century BC; a more precise date cannot be established. New discoveries of Roman style constructions on the Bratislava oppidum acropolis help us better understand the phenomenon of relations between the Roman Republic and local Celtic elites; the detailed study of the hoard in question contributes to this topic from the numismatic point of view.

Poklad Deutsch Jahrndorf (Burgenland, Rakousko) byl odkryt v roce 1855. Obsahoval bratislavské keltské mince – zlaté nominály a tetradrachmy skupiny Biatec. Celkem se z tohoto souboru podařilo nashromáždit či alespoň literárně doložit 163 mincí; původní počet nalezených ražeb byl však určitě vyšší. Ačkoliv byl poklad objeven 15 km jižně od akropole bratislavského oppida, nepochybně s touto lokalitou přímo souvisí. Díky tomuto nálezu lze jedinečným způsobem sledovat produkci zlatých nominálů bez nápisů i s nápisy BIATEC či BIAT. Stříbrné tetradrachmy skupiny Biatec zahrnují většinu známých kombinací razidel. Poklad představuje zcela jedinečný pramen k poznání bratislavské mincovní produkce. Podle dosavadních znalostí lze ukrytí pokladu z Deutsch Jahrndorfu chronologicky zařadit do 3. čtvrtiny 1. století před Kristem, užší datování zatím není možné. Nové archeologické nálezy římské architektury na akropoli bratislavského oppida umožňují lépe pochopit tamní vztahy mezi římskou republikou a lokálními keltskými elitami. K tomuto tématu se snaží přispět i předložené detailní zpracování depotu.

Článek se zabývá rozsahem tzv. Marobudovy říše, která je tradičně líčena jako rozsáhlý mocenský útvar ve střední Evropě na počátku letopočtu. Vymezení jeho rozsahu a hranic se však opírá o několik málo nepříliš jasných zmínek v antických písemných pramenech. V příspěvku se upozorňuje na skutečnost, že dosavadní představy o Marobudově panství nekorespondují s archeologickými poznatky. Autor kriticky hodnotí písemné i archeologické prameny i dosavadní pokusy o vymezení říše a dochází k závěru, že její nejpravděpodobnější rozsah lze ztotožnit s nížinami v severních partiích Čech. Toto území představovalo trvalé jádro Marobudovy říše, ke kterému se mohly připojovat i další germánské kmeny vně české kotliny. Jednalo se však nejpravděpodobněji o dočasná a nestálá spojenectví. Marobudova říše zřejmě nikdy nepředstavovala stabilní (před)státní útvar s trvalými a respektovanými hranicemi.

How Small Was the Maroboduus Empire? Sources on the Extent of the Territory Ruled by Maroboduus and Their Interpretation. The article discusses the scope of the “Maroboduus Empire”, which is traditionally described as a vast power structure in central Europe at the beginning of the first millennium. However, the demarcation of its size and borders is based on just a few ambiguous mentions in antique written sources. The article points out that existing ideas on the Maroboduus domain are inconsistent with archaeological knowledge. The author critically evaluates written and archaeological sources and existing attempts to demarcate the empire, reaching the conclusion that its territory can most probably be connected with the lowlands in the northern part of the Bohemia. This area represented the permanent core of the Maroboduus Empire, to which additional Germanic tribes from outside the Bohemian Basin could have joined, although these were likely temporary and impermanent alliances. The Maroboduus Empire apparently never represented a stable (pre)state entity with permanent and respected borders.

Příspěvek představí výsledky metodicky širokého spektra průzkumů zaniklého důlního centra Buchberg na Havlíčkobrodsku zapojeného ve 13. a 14. století do produkce stříbra. Toto středisko je výjimečné svou rozlohou i rozvinutou komunitní infrastrukturou. Tomu odpovídá i odraz tohoto komplexu v písemných pramenech. Průzkumy a sondáže se zaměřily na obytný areál, a především na navazující metalurgická pracoviště. Ta poskytují jedinečné prostorové informace i množství cenných údajů z analýz archeometalurgických nálezů, reprezentujících články operačního řetězce od těžby surové rudniny k finální produkci žádaných kovů. Aktuální odlesnění montánních terénních reliktů umožnilo trojrozměrné zaměření, přinášející dosud nepoznaný pohled na prostorovou strukturu historické důlní činnosti.

The study presents the results of a wide range of research approaches and surveys of the defunct mining centre at Buchberg in the region of Havlíčkův Brod, which was involved in silver production in the 13th and 14th centuries. Burchberg is exceptional in its size and well-advanced community infrastructure. Its significance is also reflected in written sources. Surveys and trial diggings focused on the residential area, and especially on the adjoining metallurgical facilities providing unique spatial information, as well as a wealth of valuable data obtained by analysing archaeometallurgical materials, representing the links in the operational chain, staring with the raw ore extraction and ending with the final production of the desired metals. The current deforestation of mining field relics enabled their three-dimensional survey, and, thus, providing a hitherto unknown view of the spatial structure of historical mining activities.

Studie se věnuje problematice vícečetných hrobů v novověkém období na příkladu výzkumu pohřebiště nedaleko Semonic u Jaroměře (Česká republika, východní Čechy). Záchranný výzkum lokality proběhl v letech 2017–2019. Skupina 33 hrobových jam byla umístěna v netypické poloze mimo regulérní hřbitov, avšak v blízkosti výklenkové kaple. Celkem zde bylo pohřbeno 66 jedinců, z nichž část byla uložena ve vícečetných hrobech. Podle antropologického vyhodnocení ostatků demografická skladba neodpovídá běžné populaci, neboť mezi pohřbenými převažují muži a mladí jedinci z věkových kategorií juvenis a adultus I, jejichž zdravotní stav byl na dobré úrovni. Nebyla zaznamenána traumata související s násilnou smrtí. Na základě nepřímých indicií historických pramenů považujeme lokalitu za pravděpodobně epidemické pohřebiště, kam byli pochováni zemřelí obyvatelé jednoho z vojenských polních táborů, jejichž přítomnost je u Semonic doložena k rokům 1745, 1758 a 1778.

The study addresses the issue of multiple burials in the Early Modern period based on the example of the excavation of the burial ground near Jaroměř–Semonice (east Bohemia, Czech Republic). The rescue excavation of the site was conducted in 2017–2019. a group of 33 grave pits were set in an atypical position outside the regular cemetery, though in the vicinity of the niche chapel. A total of 66 individuals were buried here, with some some of them deposited in multiple graves. Based on an anthropological evaluation of the remains, the demographic structure does not correspond to the general population, as men and young individuals from the juvenis and adultus I age groups, the health condition of which was good, predominate among the deceased. Trauma associated with a violent death was not recorded. According to the indirect evidence of historical sources, we interpret the site as a probable epidemic burial ground where dead members of one of the military camps occurring nearby in the years 1745, 1758 and 1778 were buried.